Podrobnosti

Aktualizováno: 3. prosinec 2015

Krása japonských laků

Výstava představila kolekci japonských laků z fondu muzea.

Převážná část vystavených lakových předmětů pochází z Japonska a byla součástí kolekce, kterou postupně tvořili majitelé zámku – základ sbírky položili Liechtensteinové a v pozdější době potom pokračoval hrabě Rudolf Lobkowicz a hrabě František Harrach.

Mezi nejstarší práce patří lakové předměty z období Edo (1603–1868), nejmladší představené kusy zastupují období Meidži (1868–1912).

Ve sbírce velkomeziříčského muzea jsou i předměty, které mají svá dvojčata i v jiných evropských sbírkách, jako je tomu v případě velké kruhové mísy z poslední čtvrtiny 17. století - naprosto totožnou uchovávají v Museé Guimet v Paříži. Unikátem, který byl ke zhlédnutí na výstavě, bylo i japonské lakové nádobí, neboť vzhledem k jeho náročné údržbě je dochování v evropských sbírkách ojedinělé. Z dalších předmětů můžeme jmenovat šperkovnice, kazety, krabice na psací náčiní (suzuribako) či konvici na sake (čóši).

Samozřejmě byly vystaveny i předměty nedávno zrestaurované v dílnách Národního výzkumného ústavu pro kulturní dědictví v Tokiu (TOBUNKEN). Jednalo se o párové skříňky na kadidlo z období Edo, na restaurování byly odeslány v roce 2008. Po vystavení v expozicích Národního muzea v Tokiu se na podzim roku 2010 vrátily zpět do muzea ve Velkém Meziříčí.

Fotogalerii naleznete ZDE

Vysočina okem Golemovým (25. května - 30. června 2011)

Návštěvníci výstavy Vysočina okem Golemovým si mohli prohlédnout téměř čtyři desítky fotografií od Pavla Remara, které zachycují synagogy, hřbitovy a židovské čtvrti ve městech Vysočiny. Lidé tak nahlédnout například do zákoutí Velkého Meziříčí, Telče, Polné, Třebíče, Třeště či Brtnice.

„Je možno, že některé fotografie mohou působit poněkud nelichotivým dojmem: oprýskaně, zašle a nehezky. Tak ale vidí naši současnost Golem, dobrý duch místa, který se vrací po nesčetných letech, prochází uličkami, dotýká se zdí a potkává stíny těch, které kdysi znal,“ vysvětlil v úvodu Pavel Remar.

Kromě fotografií byly vystaveny výrobky od Evy Slonkové, která provozuje soukromou dílnu ve Žďáře nad Sázavou.

Fotogalerii naleznete ZDE

Výstava „Tanec života v knihách Jakuba Demla“ se konala u příležitosti 50. výročí úmrtí spisovatele.

Muzeum Velké Meziříčí v minulosti získalo část knižní pozůstalosti Vladimíra Evermoda Balcárka, tyto knihy budou tvořit základ výstavy. V Demlově fondu má muzeum v prvních vydáních Slovo k Otčenáši Františka Bílka, Homilie, Notantur Lumina, Hrad smrti, Tanec smrti, téměř kompletní Šlépěje a řadu dalších titulů, fond obsahuje i část z překladů, jež Deml vydal – Život svaté Dympny, Slavíka svatého Bonaventury, Život Ruysbroecka Podivuhodného ad. Některé knihy mají působivá věnování (např. „Panu Alex. Balcárkovi, soudci, Jakub Deml, kněz souzený 17. VII 1912“, Vl. E. Balcárkovi či Františku Záviškovi).

Výstava měla představit Demlův život tak, jak se ukazuje a odráží v jeho knihách, jeho blízké (umělce, přítelkyně, příbuzné), výtvarnou stránku jeho knih, nejvýraznější polohy jeho díla, zároveň však při zasazení do dobového kontextu i to, jak ve 30. letech tíhnul ke krajním protižidovským názorům. Autor se snažil v souvislostech ukázat Demlův život i jeho mimořádné básnické umění.

Anna Franková - odkaz pro současnost